Ing. Hana Borkovcová - Výživový poradce | The 1:1 Diet by Cambridge Weight Plan

Výživová poradna Brno
Výživová poradna Brno
AZ Tower, Pražákova 1008/69, Brno 63900
Otevírací hodiny
Po: Na základě telefonické domluvy
Út: Na základě telefonické domluvy
St: Na základě telefonické domluvy
Čt: Na základě telefonické domluvy
Pá: Na základě telefonické domluvy
So: Na základě telefonické domluvy
Ne: Na základě telefonické domluvy

Typ přístroje: InBody
Platba kartou: Ano

Ing. Hana Borkovcová

Výživová poradna Brno

Díky již několikaleté praxi jako odborný výživový poradce ve svém centru Zdraví a snižování nadváhy AZ tower a díky neustálému vzdělávání a špičkovému diagnostickému vybavení ( InBody 770, Max pulse, tlakoměr BPBIO 750) se mi daří velmi úspěšně bojovat s problematikou týkající se obezity, nadváhy a jejich zdravotních následků. Neustálé sebevzdělávání je pro mne absolutní prioritou. Svoje vzdělávání rozšiřuji i do oblasti lymfologie, která velmi úzce souvisí s danou problematikou a tím mohu poskytovat mnohem komplexnější rady i služby. Již nyní můžeme v našem centru počítat více než stovky klientů, kteří svého vysněného cíle u nás dosáhli a my jsme na ně právem hrdí! Cíl: pomoci lidem najít sama sebe, zlepšit kvalitu života, orientace klienta ve zdravé stravě.

Samozřejmostí je: empatie - odbornost - profesionalita - opora – podpora – individuální přístup.

Certifikáty, vzdělávací akce, ocenění:

  • Vzdělávací program akreditovaný MŠMT – Poradce pro výživu, Brno
  • Certifikovaný poradce Cambridge Weight Plan, Brno 2013
  • Certifikát BIOSPACE INBODY 370 diagnostika, Brno 2014
  • Osvědčení Beauty systém – Balancer (lymfodrenáže), Plzeň 2015
  • Vzdělávací program akreditovaný MŠMT – Sportovní masáž, 2016
  • Certifikát BIOSPACE pro INBODY 770 diagnostika, 2016
  • Certifikát MEDICORE pro Max Pulse diagnostika. 2014
  • Certifikát konference FOOD 21, Praha 2016
  • Certifikát konference FOOD 21, Praha 2017
  • Certifikát konference FOOD NEWS 2018, Praha (O výživě seriózně)
  • Česká lymfologická společnost ČLS JEP Kongres LYMPHO 2016, Lednice
  • Česká lymfologická společnost ČLS JEP Kongres LYMPHO 2017, Praha
  • Certifikát kurz Zdravé jídlo a život jako základ prospívání v práci i soukromí (lektor – Margit Slimáková ) 2018
  • Kurz Obezita v klinické praxi: příčiny, rizika a možnosti léčby, aktivní účast jako přednášející kazuistiky Problematiky obezity a diabetu II.stupně (Praha 2019)
  • Celostátní odborná konference „Lesk a bída výživových trendů“, IKEM Praha 2019
  • Certifikát o absolvování 3.Konference AVP ČR na téma Využití moderních výživových směrů a trendů v praktických kontextech, Praha 2019
  • Certifikát o absolvování celodenního kurzu Moderní výživy (Institut Moderní Výživy, 2020)

Radka Puščiznová, 30 let, -71 kg

-71 kg

Byl konec září 2018, když jsem se na sebe dlouze zadívala do zrcadla a řekla si DOST. Bývala jsem sportovec, bývala jsem silná, rychlá, vytrvalá, ale to bylo před dvěma operacemi kolena a více než deseti lety. Nyní jsem o sobě nemohla říct ani jedno. Seděla jsem ten večer sama na gauči se zhasnutými světly a přemýšlela. „Kolik vlastně vážím?“ říkala jsem si. Odpověď jsem ale neznala a ani neměla jak zjistit – nevážila jsem se mnoho let a ani váhu neměla, a stejně jako mnoho lidí, jsem se čísla hluboko v sobě bála. „Ať už je to kolik chce, sama to nezvládneš – nechceš shodit pět kilo, ale podstatně víc. Jak že se to jmenoval ten plán, na kterém byla kolegyňka?“ pomyslela jsem si a vzápětí jsem jí napsala na messangeru zprávu. Poslala mi zpátky odkaz na Centrum zdraví a snižování nadváhy paní Hanky Borkovcové a přidala několik povzbuzujících slov a chválu na Hanku. Prohlédla jsem si stránky, otevřela kalendář a jako upomínku na první den po ranním meetingu „Zavolat si na CWP“. A to jsem také udělala – 16. 10. jsem měla přijít na první sezení.

Byla jsem nervózní, i když jsem prohledala internet ohledně detailů programu The 1:1 Diet by Cambridge Weight Plan a jeho výsledků. Sestřička se mnou vypsala papíry a posadila mě k měření tlaku a pak na váhu. V tu chvíli jsem pochopila, že silonky nejsou ta správná volba na konzultace. Rychle jsem se z nich vysoukala a postavila se na váhu a po mnoha letech zjistila, kolik tedy vlastně vážím – k mému úžasu 153,4 kg. „No to se mi povedlo jak?“ pomyslela jsem si, ale zároveň se utvrdila v tom, že tohle je naposledy, co jsem takové číslo viděla. Hanka si se mnou sedla a vše podrobně vysvětlila. Kvůli své váze jsem nemohla začít v Kroku 1, shodly jsme se tedy na Kroku 3. Dostala jsem seznam potravin, určily jsme si den D a já se na to vrhla. Koupila jsem si kuchyňskou váhu, nepřilnavou pánev, vyhodila jídlo ze spíže i lednice a nahradila ho novým. V neděli jsem tedy začala. Vše jsem měla připravené, tak už to zbývalo jen dodržet.

Pořád jsem čekala, kdy na mě přijde hlad, chutě, bolesti hlavy, zácpa a všechny možné i nemožné vedlejší účinky. A ono nic. Neměla jsem hlad, ani chutě ani nic jiného. Setkaly jsme se s Hankou o týden v později – tentokrát již v kalhotách 🙂 Po prvním týdnu jsem zhubla na 146,9 z toho 5.2 kilo tuku. Nevěřícně jsem na to zírala. „No tak to teda asi fakt funguje,“ pomyslela jsem si a s úsměvem zase šla domů.

Týden za týdnem ubíhal a já se držela svého rytmu. Ráno jsem si udělala shake, který jsem vypila u líčení a každý večer jsem si zároveň s večeří připravila oběd na druhý den. Do práce jsem si donesla metličku a odměrku a do kalendáře v outlooku jsem si přidala „svačina“ „oběd“ a „odpolední svačina“, abych na to ve spěchu nezapomněla. Nakupování se stalo otázkou 15 minut, protože jsem nemusela přemýšlet, na co mám ten večer chuť, ale měla jsem nákupní seznam. Pomalu ale jistě si kolegové i kamarádi začali všímat, že jsem zhubla, protože oblečení na mně začalo viset a komplimenty mi jen pomáhaly v odmítání zákusků v práci a alkoholu, když jsem šla ven s kamarády a kila letěla dolů. Ne vždy jsem byla dokonalá, na Vánočním večírku jsem si dala s kolegy panáka a na Vánoce kapra s bramborovým salátem – výčitky se dostavily, ale s Hankou jsme to probraly a rychle najely zase zpátky do zaběhlého režimu – přece jen jsme jen lidé a dokonalost není v naší povaze.

Při konzultaci v lednu mě Hanka posunula do Kroku 2 a kila letěla dále dolů. Pauzu jsem si dala jen na své narozeniny na konci března, protože jsem měla 30tiny a chtěla jsem to oslavit s rodinou a kouskem dortu. Naplánovala jsem si, co si ten den dám a jednou z věcí na seznamu byl bílý chleba s máslem – k mému překvapení jsem za tři dny mimo The 1:1 Diet zapomněla, že jsem si chtěla dát pečivo a došlo mi to až asi o týden později :). A o dva týdny později má váha ukazovala ne čísla tři, ale jen dvě. Do očí mi vyhrkly slzy – hrdosti, štěstí a vděčnosti. Zůstala jsem po konzultaci sedět v autě a jen zírala na to magické číslo 98,2  a aniž bych to věděla, v The 1:1 Diet centru jsem se nerozplakala naposled. Podruhé to bylo o měsíc později, kdy mi sestřička řekla větu, co jsem už léta neslyšela – Radko, vy jste strašně rozkvetla – jste teďka opravdu krásná ženská. „Krásná“ rezonovalo mi v hlavě – lidé kolem mě vždy vyzdvihovali mou inteligenci, přímost, svědomitost a spolehlivost…ale krásu….krásu ne. Rychle jsem se rozloučila, sedla si do auta a rozbrečela se jako želva. Jak se vše změnilo…

Největší změnou pro mě není jen číslo na váze – už se na ulici nedívám jen zarytě do země a nevyhýbám se výlohám obchodů, abych nezahlédla svůj odraz. Právě naopak – koupila jsem si zrcadlo a každé ráno se fotím s outfitem pro mou sestru. Vždy jsem byla usměvavá, ale teď už to není jen maska – cítím se šťastnější, sebevědomější a hlavně zdravější. Nezadýchávám se do schodů, dokážu ujet na kole klidně 30 kilometrů a k úlevě obyvatel mého bytu, už nechrápu :).

Nyní se na váze ukazuje -71kg, v práci mě budou muset přefotit na vstupní kartu, protože mě na ní nikdo nepozná a musela jsem nakoupit spoustu nového oblečení a staré zase prodat. Prostě samé příjemné starosti. Cesta to byla dlouhá, ne vždy lehká, protože pokušení je opravdu na každém kroku, ale tisíc mil ujdete jen tak, že uděláte první krok!

Andrea Navrátilová, 41 let, -26 kg

-26 kg

A tím to vše začalo, jmenuji se Andrea, je mi 36let a už při narození jsem dostala nálepku vysoká porodní váha, byla jsem velké a baculaté miminko :-) Jak šel čas tak mě nějak ta nálepka zůstala, v jeslích jsem byla největší, ve školce jsem byla největší, ve škole kupodivu taky největší a v té době jsem začala vnímat to, že jsem vlastně jiná, okolí mě nazývalo “ TLUSTÁ” hmm divné, já si připadala být stejná jako všechny děti a pořád mě to nedocházelo, až v pubertě mě došlo, že se asi živit jako modelka nebudu :-)  Brácha mě jinak neoslovil jako PUCLÍKU. Ani si nedovedete představit tu nespravedlnost ve škole, když mě ty jedničky na vysvědčení kazila dvojka z tělocviku, jako proč, proto, že jsem měla těžší zadek než ostatní spolužačky? Byl to děs chodila jsem na sportovní školu a měla nadváhu, nesnášela jsem sport a už vůbec jsem nenáviděla plavání, měli jsme bazén ve škole no hrůza, jááá mám jako každý týden vyjít přede všechny ty štíhlé spolužáky v plavkách no fuj….
V době puberty se začala rozvíjet moje nejoblíbenější činnost a to hledání nových diet. V ten moment se ze mě stala věčná dietářka. Mohla bych sepsat knihu o všech dietách co jsem v životě vyzkoušela, některé byly účinné některé vůbec. Co já se navařila tukožroutských polévek, jedla celý měsíc jen mléčné produkty a nebo jen zeleninu, průběh byl vždy stejný, zhubnout a pak zase přibrat.
Ve dvaceti jsem prošla hormonální léčbou a přibrala 20kg za půl roku, dostala jsem se na váhu 95kg, pracovala jsem jako úřednice na úřadě a bylo mě v těchto kilech fajn, seděla jsem si v teplíčku, nemusela se hýbat, moje obědy byly rohlík s pomazánkou nebo salátem, nemyslím ten zdraví salát myslím tím vlašák nebo věci podobného skupenství :-(….. No a pak za pět let jako někdo vymyslel, asi to byl můj manžel, že jako si mě chce vzít!!!!!! No to jste neviděli to zděšení, já se jako mám vdávat a kde jako seženu šaty, šaty na hrocha se přece nedělají a měla jsem pravdu. Řešení bylo zhubnout. Zařekla jsem se a zhubla na 74kg, ale ups následovalo těhotenství takže +26kg, k porodu jsem šla jako STOKILOVKA, uf uf prostě jak na houpačce, po porodu jsem už nezhubla a opět mě bylo fajn. Nálepku obézní jsem sice měla, ale vůbec mě to nevadilo a když mě ty kalorie, to jsou ty malý potvůrky co mě vždy v noci přešívaly oblečení a mě bylo pak malé, tak jsem šla do obchodu a koupila větší a neřešila jsem to. Teda řešila, byla jsem přece věčná dietářka a to bylo tak, že jsem ráno začala držet dietu a večer jsem skončila, protože jsem si řekla, že to přece nemám za potřebí se tak trápit… Jednoho dne, bylo to 15.9.2016 jsem stoupla na váhu a bylo tam 91,5kg a já řekla a dost je ti 35let, teď to už musíš dokázat, ne lidem, ne okolí, ale hlavně sobě a den po té jsem navštívila paní Ing. Borkovcovu v jejím Centru zdraví a snižování nadváhy v AZ Toweru, kterou jsem si našla na internetu. Bože, jak já se bála jít na to měření. Po měření nastalo zděšení jako jen tři jídla denně, to mám jako umřít hlady? Vypít 3litry vody to jako se mám utopit???? To jako už nikdy nebudu jíst čokoládku mojí milovanou??? Si nedovedete představit, jak já se ten den přežrala, abych se rozloučila na měsíc s jídlem, ano měla jsem v plánu být v redukci jen měsíc, chi jak naivní já byla. Tak a 17.9. to vypuklo, manžel a dcera na mě ráno koukali jak si míchám koktejl a oba kroutili hlavou….po týdnu mě splasklo břicho wau paráda. A v ten moment jsem utíkala za mojí maminkou ať jde do redukce se mnou. Její odpověď byla NE, ale to nebylo jen ne to byla dlouhosáhlá přednáška o tom, jak to je nezdravé, jak vyhodím jen peníze, že nezhubnu, že jsem vlastně úplně blbá a ke všemu, že vlastně tlustá jsem a tlustá vždy budu. A takto to bylo týden, co týden, bombardování ze strany rodičů, k tomu se přidala ještě moje švagrová, která mě každý týden ujišťovala v tom, že jsem úplně natvrdlá, dávat za “umělotinu” tolik peněz a že zhubnout jde i jiným způsobem. Bylo to hodně těžké období, nedělní oběd probíhal tak, že všichni měli husu s knedlíkem a zelím a seděli společně u stolu a já s miskou té “umělotinové polévky” seděla sama v obyváku, protože jim všem dělalo problém se na to dívat. Místo toho, abych ve svých začátcích slyšela to určitě dokážeš, tak jsem slyšela, to stejně nedáš, nechceš ani kousek toho dortu, nedáš si s námi chlebíčky, jako rodina mě drtila solidně a možná díky tomu jsem se zařekla a řekla jsem si “TO DÁŠ” a pak se budeš smát ty jim. Všechno jsem striktně dodržovala, každý den jsem si psala váhu a nikomu se vlastně nemohla pochlubit úbytkem na váze, jen mojí jediné věrné kamarádce, která pořád bojuje také s váhou a té jsem jednou ráno volala: „ Hani pokořila jsem sněhuláka!!!!!“ a ona: „co to meleš, to máš asi z hladu“ a já: „Hani už nemám na začátku 8 to je přece sněhulák“ následoval výbuch smíchu a já ráno vyšla ven bez sněhuláka, jak já se musela tvářit, prostě chápete jdete a nemáte sněhuláka. Sněhulák mě vyburcoval a já už nechtěla mít ani tu sedmičku....zhubla jsem celkem 26kg a mamince i švagrové jsem předala s hrdostí celý můj šatník.
Stal se ze mě jiný člověk, lidé mě nepoznávali a nikdo si nedovede představit ten pocit v obchodě s oblečením, když na mě měli vše co jsem chtěla, už jsem neslyšela to je na vás malé, větší už nemáme, ale dokonce jsem slyšela to co celý život jsem neslyšela a to: „Paní vy jste štíhlá, vy si můžete dovolit i kratší sukni.” Z velikosti 46 jsem se dostala na 36.
Ano hurá konečně díky The 1:1 Diet by Cambridge Weight Plan se mi podařilo být poprvé v životě ŠTÍHLÁ.
PS: moje maminka po půlročním odmítání diety a hádek se mnou nastoupila 16.3. do programu The 1:1 Diet také a moje úžasná švagrová Alice už vzdala věčné pokusy o štíhlou postavu a 16.8. také nastoupila do programu. Maminka má -30kg a švagrová zatím -10kg a ještě pokračuje. 
Prostě chtěly být štíhlé jak já….. :)

Jana V., 46 let, -27 kg

-27 kg

Jídla jsem moc nesnědla. Vodu jsem vůbec nepila a pokud jsem za den vypila půl litru minerálky, tak to bylo hodně. Rok se s rokem sešel a najednou z 50 kg jsem vážila skoro 82 kg při 158 cm. Přibyla nejen kila, ale i spoustu zdravotních problémů. Byla jsem méně pohyblivá, bolely mě nohy, nestíhala jsem doběhnout svého syna a dovršelo se to tím, že jsem si v prosinci zlomila levý kotník a pravý kotník dolní končetiny jsem si vymkla. To byl takový impuls k tomu s tou váhou něco udělat.

O programu The 1:1 Diet by Cambridge Weight Plan jsem se dozvěděla od kamarádky, tak jsem si řekla, že do toho také půjdu. Na stránkách společnosti The 1:1 Diet jsem si našla výživovou poradkyni Ing. Hanku Borkovcovou, napsala jí a ona se mi velice brzy ozvala a objednala mě na první konzultaci. Po zvážení byly mé výsledky katastrofální. Váha 81,8 kg. Domů jsem si odvezla produkty The 1:1 Diet, spoustu cenných rad a má cesta k vysněné váze začala. Den D začal v pohodě a bez problémů. Jídlo mi chutnalo, jen díky mému předchozímu špatnému stravování jsem měla problém tu spoustu jídla sníst. A vůbec nemluvím o tom, že jsem měla vypít 3 litry vody, ale den po dni se to zlepšovalo.

Chtěla bych také zmínit, že jsem vyzkoušela spoustu výživových poradců a bohužel s žádným výsledkem. U programu The 1:1 Diet jsem viděla první výsledky již po deseti dnech, byla jsem strašně nadšená. Díky programu Cambridge Weight Plan a své skvělé výživové poradkyni mám více elánu, naučila jsem se pravidelně a zdravě stravovat, dodržovat pitný režim a hlavně se můžu opět naplno věnovat svému synovi a všemu, co mne baví.

Zuzana Celarová, 26 let, -27 kg

-27 kg

S tím, že jsem byla tlustá jsem se narodila. Pocházím z relativně sportovní rodiny, ve které se příroda vyřádila s leností a chutí k jídlu pouze na mě. Nikdy jsem neměla vztah k pohybu a zdravému jídlu. Vztah jsem měla pouze k jídlu a to v míře takové, že jsem se cpala dokud jsem skoro nepraskla a holdovala jsem nudě, povalování u televize a knih. A jak už to bývá u maminek co milují své dcery, pro ni jsem byla vždycky krásná a nikdy tlustá... Nicméně jsem si uvědomovala, že moje váha 84kg vůči mojí výšce 162cm není v pořádku.. Puberta byla velmi těžká, neustále jsem musela řešit co si mohu obléci a co všechno si naopak obléci nemohu, tělocvik byl pro mne mučírna a koupaliště zdroj posměchu... Tak šel čas až do doby než jsem potkala svého přítele před sedmi lety. Můj přítel je celoživotní sportovec, má dvě děti a ty vede k tomu stejnému, oba dva hrají závodně házenou. Jednou o víkendu kdy jsme měli děti opět na starost jsme si jako obyčejně vyrazili na basketbalové hřiště. Nikdy jsem se podobných aktivit neúčastnila právě z důvodů svojí neschopnosti tu masu rozpohybovat a s tím spojenou nešikovnost. Zkrátka nechtěla jsem být terčem posměchu. Po delším naléhání jsem podlehla tlaku a hry se účastnila, byla to hrůza nestíhat ty desetileté děti a být naprosto neschopná, ale něco mě táhlo v tom pokračovat. Po ukončení našich her, jsem o tom začala přemýšlet... S přítelem jsem si o tom promluvila a ten jen nadhodil ,,doma máme rotoped tak to zkus" na to jsem mu odvětila, že nejsem žádná pipina, abych jezdila na rotopedu. Při návratu domů mi říká,, a co ten kopeček za domem, myslíš si, že bys ho vyběhla? "A to byl ten zlom, ta výzva dokázat, že nejsem taková lemra! Následně mne vyhecoval ať si zkusím rotoped, ,, vyzkoušej deset minut, ale když zvládneš dvacet budeš fakt dobrá", přesně voda na můj mlýn a ego. Dala jsem 40 minut napoprvé a zjistila jsem, že je to naprosto super. Následkem toho jsme prodebatovali večer u cigárkách, návrhy na domácí cvičení a moje závislost se začala rozvíjet. Chtěla jsem být lepší a lepší a vůbec jsem nemyslela na to, že tím vlastně budu i hubnout.. Po prvním měsíci jsem si všimla, že je mi oblečení o něco volnější a tak jsem si stoupla na váhu a ejhle 2kg byly pryč. S těmito prvními výsledky se moje závislost na cvičení ještě prohloubila, protože výsledky to je ta největší motivace!!! Každý den jsem se nemohla dočkat svojí hodinky cvičení doma, i když musím přiznat, že první půl rok byla moje závislost založena spíše na vůli příteli ukázat, že to zvládnu. S cvičením bez úpravy stravy jsem to dotáhla na 62kg.. Dokud nepřišla nová práce na pozici šéfbarmanky a s tím spojený noční život, ve stresu, bez času na jídlo a s neustálými ochutnávkami destilátů a piva. Vyčerpání z nového zaměstnání v kombinaci s překopáním denního režimu uvedlo cvičení v zapomnění. K tomu výmluvy typu nemám čas atd... po roce jsem se opět pustila do cvičení a tentokrát již v posilovně, výsledky se opět dostavily a já to vydržela do první chřipky. Dva týdny nemoci a vůle byla ta tam. Opět noční přejídání, konzumace obrovského množství čokolád a nezdravého jídla vedli k opětovnému nabrání tuku, váha 72kg. Čas šel dál neměně dokud mi přítel jako dárek nekoupil kolečkové brusle. Do bruslení jsem se zamilovala. A opět jsem začala cvičit, jezdit na bruslích a tím snižovat svoji nadváhu. Tududumtum...Po třech letech přišla pracovní nabídka, kterou jsem nemohla odmítnout, protože mým snem bylo vždy pracovat s vínem. Nová práce, nové prostředí a nový denní režim. V baru jsem pracovala od 15h do půl noci tedy noční život, restaurace znamená práci na celý den od 9h do 22h. A přišel další konec pohybu. Únava a další neuvěřitelné výmluvy, k tomu celý den přísun neskutečných lahůdek z kuchyně a dobrého vína, váha 68kg. Já vím, někdo může říct, že to není taková tragédie, ale ono na tak malém těle se i 6kg dokáže projevit dosti nepěkně a ještě hůře když vám všechen tuk leze hlavně do ,,pupku". Po třičtvrtě roce jsem si řekla dost! musíš s tím něco dělat, ale tentokrát už definitivně.. Zapomněla jsem podotknout, že jsem celý svůj život proti všem dietám!!! Jelikož jsem ve svém okolí zažila spoustu nezdarů, krachů a jojo efektů, které vedli k neskutečným osudům. A hlavním důvodem je to, že moje maminka byla v mládí natolik posedlá dietami až se z ní stala anorektička a málem mi zemřela. Nikdy nezapomenu na to, když jsem ji jako 6letá holčička byla navštívit na oddělení JIP, kde mi pan doktor, když maminka ležela v kómatu řekl,, jen na ni mluv Zuzanko, řekni mamince, že ji máš moc ráda a že potřebuješ, aby tu s tebou zůstala. Určitě tě uslyší a uzdraví se." A stalo se jak pan doktor řekl. To jen tak pro představu, aby jste věděli odkud pramení moje nenávist ke všem dietám. Zpět k mému rozhodnutí a novému otevření pohledu na diety. Dva měsíce jsem se odhodlávala navštívit nějakého výživového poradce nebo fitness trenéra. Dokud jsem nepotkala svoji tetu, kterou celý život trápí nadváha a to v mnohem horším měřítku než mne. A najednou vidím tetu o prvním svátku vánočním, krásnou a hubenou jako nikdy. Začala jsem vyzvídat a tak jsem se dozvěděla poprvé o The 1:1 Diet. Dlouho jsme debatovaly. Byla jsem ohromena výsledky, svěžestí a energií své tety. Čas opět kráčel a jednoho dne jsem se prostě rozhodla, půjdu do toho taky. Požádala jsem tetu o kontakt na paní Ing. Borkovcovou, kterou teta velmi doporučovala a sjednala jsem si schůzku. Byla jsem velmi mile překvapena přístupem a ochotou mi pomoci. Vše mi paní Borkovcová vysvětlila, nabídla mi, že v případě krize mohu psát nebo volat i v noci. Byla jsem naprosto v šoku z tak vřelého a zúčastněného přístupu. A tak jsem začala... bylo to neuvěřitelně těžké dívat se na ta lahodná jídla v práci a cítit ty vůně a neodolat. Každou chvilku jsem měla chuť to vzdát. Ale první výsledky, podpora blízkých a především podpora paní Borkovcové mne dovedli až tam kde jsem teď, ke krásným 57,7kg za dva a půl měsíce. Získala jsem novou energii, pochopila jsem díky paní Haně základy zdravého stravování a svoji váhu si bez problému udržuji do teď. Díky nově nabité energii mi nevadí dvakrát týdně před prací vstát v 5 ráno a jít si zacvičit, neznám žádné výmluvy a vím, že když se stále hlídám mohu si pak dovolit jeden den neřesti bez výčitek. Závěrem chci, abyste pochopili, že hubnutí je celoživotní proces, přesvědčení a touha! Člověk může milionkrát spadnout na zem a uhnout z cesty ať už svojí leností, životními okolnostmi nebo kvůli zdraví, ale od teď už navždy víme, že všichni kdo byli na The 1:1 Diet máme paní HANKU BORKOVCOVOU jakožto našeho anděla strážného, který nad námi drží ochranou ruku a vždy tu pro nás bude připravena, když budeme opět potřebovat pomoci. Za to neskutečně děkuji za sebe a myslím si, že mohu s klidnou duší a srdcem říci i za všechny ostatní!!! Děkujeme!!!!!!

Viktor Konopka, 29 let, -37 kg

-37 kg

V průběhu svého života jsem nebýval nikdy tlustý - teda určitě né dlouhodobě ( na prázdniny jsem jezdíval k babičce a tam jsem se vždy vypapal, ale jak jsem dojel na konci prázdnin domů, tak jsem velice rychle dorostl do své váhy ) . Dokonce i během mého dospělého života jsem nepociťoval nějaké problémy s přibíráním. Nikdy jsem nebyl moc aktivní, dal jsem přednost spíše dobrému jídlu a dobrému pití ;), ale kila se nijak moc nehýbali. Zásadní změnu jsem pocítil až ve chvíli, kdy jsme nastoupil do nynějšího zaměstnání a kila šla nahoru s každým měsícem. 
Již delší dobu jsem pociťoval problémy při jakémkoliv pohybu. Běh na šalinu? - Tak to vůbec. Zavazování si tkaniček? - Potápění nechme jiným. Chůze do schodů? - V půlce si raději dám pauzu. Sex ? …
Věděl jsem že něco musím začít dělat a tak jsem vyzkoušel posilovnu a různé sporty. No to úplně nedopadlo. V posilovně jsem si připadal jako poslední člověk co má být v posilovně a u všech sportů jsem vždy našel rychle výmluvu - moc daleko a dojíždění, nemají volný termín, drahé vybavení.. Však to všichni známe.
Jednoho dne jsem se bavil s kamarádem, který mi řekl o The 1:1 Diet by Cambridge Weight Plan, že nastupuje do jejich programu a že zhubne. No a já si myslel že toto není nic pro mě a že to nebude fungovat ani jemu. Pár měsíců po našem setkání se mi narodil syn a já začal ještě více pociťovat, že na tom nejsem vůbec dobře. Již mě boleli kolena a záda téměř nonstop. No ale bůček a pivo byli silnější než já.
Po nějaké době jsme se potkali znovu a ten kluk měl 30kg dole a já zůstal stát s bradou až na zem. A již v tu chvíli bylo jasné že toto musím vyzkoušet. Zjišťoval jsem informace, páčil horem dolem co se dá a vždy jsem dostal stejnou odpověď: pojď se mnou a tam ti to pí. Borkovcová vysvětlí.. No jo ale to bylo zase něco na mě. Nekonečno výmluv na všechno možné.
Naštěstí se mi v životě sešli dvě události najednou a ty mě finálně nakopli k tomu, abych se šel zváži a abych nastoupil do programu The 1:1 Diet. Konkrétně šlo o to že se malej Toník začal plazit a já si uvědomil, že chození je za rohem a že pokud za ním bude běhat obézní kulička, tak moc dlouho běhat nebude a taky to že nechci aby si mě Toníček takto pamatoval. Ta druhá věc byl firemní vánoční večírek. Né jen že jsem se potil jak kdyby bylo 50°C - byl to listopad, takže nebylo, ale hlavně jsem pak viděl fotky z tohoto večírku a nevěřil jsem vlastním očím jak vypadám.
Když jsem šel na první měření a vážení, tak jsem měl strach. Nevěděl jsem pořádně co mě čeká, ale věděl jsem že to chci a že to dělám pro sebe a pro svoji rodinu - tímto bych jim všem chtěl moc poděkovat za podporu - DÍKY. 
Když mě poprvé paní Borkovcová zvážila a změřila tep, tak jsem skoro odpadl. Tepová frekvence, jak kdybych doběhl maraton, ale třetí za sebou. Metabolický věk úplně špatně a vnitřní tuky?….
Naštěstí paní Borkovcová moc dobře věděla co se mnou a tak mi vše vysvětlila. Ukázala mi jak jíst a jak pít. Také mi řekla proč to takto dělat a co mi to přinese. V tuto chvíli ještě mírně skeptický a nevěřící ani né tak v The 1:1 Diet, ale spíš v sebe odcházím domů s plnou taškou sáčků, shakeru, klíčenky a výsledků z měření, kterými se rozhodně nechlubím. 
Po týdnu se vracím na měření o poznání s lepší náladou a více energii, ale stále nervózní z toho, zda to dodržuji tak jak mám a jestli šli kila dolů. A hele vážně šli dolů.
S neuvěřitelnou radostí a pár dalšími radami odcházím z centra a skáču schody po dvou.
Po několika týdnech přichází krize a já bych sežral všechno v ledničce včetně ledničky samotné. 
Naštěstí jsem to neudělala udržel se. Věděl jsem že toto byl zásadní krok v mé redukci. Toto byla pomyslná zkouška redukce a já ji zvládl. Při návštěvě teď již né paní Borkovcové, ale Haničky jsem se jí svěřil a měl strach z její reakce. Ta se mi pouze zasmála a podpořila mě, že jsem dobrej, že jsme to zvládl krásně.
Jak týdny plynuly, tak kila šly dolů a já se cítil pořád lépe a lépe. Do svého života jsem zapojil aktivní pohyb a sport. Nebránil jsme se procházkám a zjistil jsme že salát je jídlo a né trochu plevelu na talíři. 
The 1:1 Diet mi změnilo ne jen život samotný, ale i náhled na život jako takový. Již vím že né všechno jídlo je jídlo. Vím že o tělo je potřeba se starat a s tím přichází i vnitřní pohoda. Vím že změna se neděje beze změny. Vím na koho se obrátit pro radu a hlavně vím jak už to nikdy nesmí dopadnout.
Děkuji celému The 1:1 Diet, děkuji Haničce za obrovskou pomoc, děkuji Markovi že mi to celé ukázal a natočil, děkuji všem co mě podporovali, děkuji celé své rodině a hlavně DĚKUJI Lucince že to se mnou vydržela. DĚKUJI

Simona Přikrylová, 46 let, -40 kg

-40 kg

Jmenuji se Simona Přikrylová, je mi 42 let a jsem z Brna. Nyní Vám odvyprávím kousek mého životního příběhu. Celý život jsem byla holka krev a mléko, žádná křehule až jednoho dne toho mléka a krve bylo nějak moc. Váha ukázala varovných 107 kg, při mé výšce 160 cm. Jaké to bylo zděšení Vám asi nemusím říkat. Koukla jsem na sebe do zrcadla a říkám si „jo holka vážíš víc než Jarda Jágr“, ani jsem vlastně nevěděla, zda se smát nebo plakat. No plakat jsem nezačala, zato jsem začala přemýšlet co s tím? Doma podpora žádná, „nemáš tak moc žrát, ale já skoro nic nejím“, zněla většinou moje odpověď.
Před Vánoci jsme vyrazily s kamarádkami na vánoční večírek. Bylo to fajn, začala jsem jim vyprávět, co mě trápí, a že si nevím rady a sama to nikdy nezvládnu a že nechci vypadat jak golem. Vrcholem ale byla fotka, kterou mi kamarádka poslala. To bylo největší zděšení za poslední roky. Ani já sama jsem se tam málem nepoznala, „jako to jsem fakt já? Jojo Símo jsi“, a to byla poslední kapka. Mé rozhodnutí začít něco dělat, bylo tak silné, že jsem nato myslela každý den.
A v tom mě upoutala fotka mé kamarádky Míši na FB. Popisovala tam, jak došla svého cíle, vysněné váhy atd. Neváhala jsem ani chvíli, hned jsem ji napsala, o co jde a jaký mám problém. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Předala mi kontakt na poradnu The 1:1 Diet by Cambridge Weight Plan v AZ Toweru, pod vedením p. Hanky Borkovcové. Pak nastal den D 3/2/2017. Přivítala mě velice milá sestřička, dala mi vypsat dotazník a už to jelo, přeměření tlaku a pak váha. Žádný překvapení 106,7 kg a výška 159 cm. A o tlaku ani nemluvím.
Po prvopočátečním studu, kdy jsem si uvědomila, že jsem víc jak obézní, přišlo daleko horší zjištění, když se na mě poradkyně podívala a zeptala se mě, zda chci mít infarkt před 50? Vytřeštila jsem na ni oči a velmi potichu říkám „ne“. Velice laskavě se na mě podívala a jen se mě zeptala: „tak co, kdy začneme?“ Ani jsem se nenadechla a vyhrkla „hned“!
A první den měla být pro mě dnes už osudová sobota. Tak jsem v pátek zašla ještě s přáteli do naší oblíbené hospůdky a vše jsem jim vyklopila. Že dnešním dnem končím s nezdravým životním stylem a že si dnes opravdu dám naposled svůj oblíbený „smažák“ a pivo. Asi si každý u stolu řekl jo Simčo to už říkáš sto let. V pátek se zas potkáme u pivka. Prostě mi nikdo nevěřil. A jak jsem řekla, tak se i stalo.
Sobotní ráno jsem si přivstala na snídani, na kterou jsem nebyla snad od školy zvyklá. Ráno pytlík – kaše, v poledne polévka a na večer koktejl a mezi tím trocha zeleniny, ale co mě nejvíc děsilo, bylo množství vody, kterou mám vypít. Ale zvládla jsem to, a jak dny utíkaly a byla už vidět menší změna, všimla si toho i má sestra a začala vyzvídat co a jak. No nakonec se přidala taky. Takže najednou jsme byly dvě a časem se přidala ještě kamarádka.
Podpora přicházela ze všech stran. Rodina, kamarádi v práci kolegové i kolegyně, a to mě dál motivovalo jít za svým snem a nevypadat jak slonice. Po 8 měsících hubnutí jsem zhruba o 40kg lehčí a o 10 let mladší, a to díky programu The 1:1 Diet i podpoře mé poradkyně! Už nevyhledávám oblečení XXXL a nebojím si sednout v kavárně do křesílka, aby se pod mou vahou nerozjelo a já nezůstala ležet, pro posměch všech, na zemi.
Chtěla bych všem vzkázat, že opravdu není nikdy pozdě začít cokoliv. Třeba jít za svým snem. Dále bych chtěla touto cestou poděkovat p. Hance Borkovcové a její neustále usměvavé sestřičce, všem svým kamarádkám, které mě neustále podporovaly, ale nejvíc chci poděkovat sobě za to, že jsem nad sebou ZVÍTĚZILA!

Zuzana Sehnalová, 31 let, -28 kg

-28 kg

Dobrý den, mé jméno je Zuzana Sehnalová a je mi 31 let, nikdy jsem nebyla žádná vyzáblina, ale první nespokojenost s váhou u mě nastala po porodu prvního syna. To jsem měla váhu 83 kg, tak jsem začala zkoušet různé diety, ale nikdy jsem nic nedotáhla do konce, vždy jsem vydržela maximálně měsíc a pak začala opět jíst nezdravě, a tak se váha vrátila zpět na původní čísla. Po nějaké době se nám narodil druhý syn, a to jsem opět přibrala další nehezká kila. Vyšplhala jsem se až na váhu 94 kg, pohyb byl pro mne obtížný, každý den jsem byla šíleně unavená. Opět jsem zkoušela zredukovat váhu, ale sama jsem neměla tu pevnou vůli to vydržet. Neměla jsem doma žádnou oporu, všichni mi říkali, ale prosím tě, vždyť vypadáš dobře, hlavně se najez! A tak jsem si nezdravé jídlo pěkně užívala hlavně večer u televize, když už byl klid a děti spali. Jenže pak jsem měla výčitky a zkoušela opět diety. 
A jednou jsem z ničeho nic objevila na internetu odkaz na program The 1:1 Diet by Cambridge Weight Plan a v něm uviděla jednu známou, co úžasně v těchto programech zhubla, a tak jsem řekla, že do toho půjdu taky. Redukce váhy pod dohledem báječné výživové poradkyně paní Hanky Borkovcové šla jako po másle a každým dnem jsem byla spokojenější sama se sebou. Teď mě všichni říkají, jak vypadám úžasně, dokonce dvě kamarádky začaly program The 1:1 Diet držet taky, když viděly ty skvělé výsledky. Nyní jsem na váze 66 kg a konečně můžu se svou rodinou aktivně žít. Jsem strašně spokojená, že jsem do toho tehdy šla.

Michala Grendárová, 46 let, -30 kg

-30 kg

Jmenuji se Hanka a byla jsem požádána o napsání životního příběhu mne blízké osoby Michaely Grendarové. Chtělo to velký nádech a pustit se s odvahou do toho. Tedy zde je můj pohled na životní fáze člověka, který bojoval sám se sebou a vybojoval si svůj cil.

Seděla jsem s kamarádkou Šárkou naším společným kamarádem Vládou na kávě v Brně a on najednou povídá: “Už musím jít, čeká na mě jedna slečna.“ Se Šárkou jsme vyvalily oči! Nebylo to proto, že by Vláďa nikdy neměl slečnu. Bylo to proto, že se načisto rozzářil, když se nám o ní zmínil. Byla to pro nás nová informace. Sedíme tam a koukáme na něj a posloucháme příběh o tom, jak se seznámili a jak je nadšen a jak je úžasná. Dopil kávu, nasadil růžové brýle a zmizel. Zmizel za osobou, která pro něj najednou začala hodně znamenat. To bylo poprvé, kdy jsem zaslechla malinké střípky o osobě se jménem Michaela Brandtnerová, Míša.

Byla pro nás ještě nějakou dobu takovou paní Colombovou, ale to netrvalo příliš dlouho. Vláďa využil příležitost a přijel i s Míšou za námi do baru, kde jsem se i s ostatními přáteli docela pravidelně scházeli. Dodnes si pamatuji, jak Míša vešla do místnosti, kde jsme seděli na barových židličkách. Blondýnka v modrých riflových obeplých šatech, na rameni kabelku a na nohách letní kozačky ve světlebéžovém odstínu. To vše na útlounké postavě. Postavě, která na sobě neměla ani gram tuku navíc. Postavě, která je pro mnohé z nás nedosažitelnou metou. Takovou kdyby jste měli, neměli byste nikdy problém s nakupováním oblečení, jelikož velikost XS a S by pro vás byla všude k dispozici, jako standard a ne jako trauma! Znáte ten moment, kdy v obchodě objevíte na věšáku úplně úžasný kousek oblečení a ten prostě stůj co stůj musíte mít a hups ono už v L není k dostání? Tak s postavou Míši a s možnostmi, které díky svým proporcím měla, by se vám tohle nikdy nestalo! Míša se ten večer družila s námi všemi. Zapadla mezi nás neuvěřitelně. Byla sice neznámá a pro nás všechny nová, ale nevadilo. Byla zábavná a upřímná a usměvavá a neřešila hlouposti, jako řeší některé, pardon, že to tak řeknu, ale pipinky z Brna. Byla tam s námi holka s historkami ze života, s normálními zvyky, neodsuzovala nás, neměla vlastně ani proč. Prostě byla prima a já jsem ráda, že patří od toho dne do mého života.

Všechno se zdálo takové ideální. Míša s Laďou byli jako hrdličky. Láska byla ve vzduchu všude kolem nich. Nevídali jsme se všichni nijak extra často, ale pokaždé to bylo super. Až jednou, po delší době  jsme jeli společně do Brna do baru na diskotéku. A najednou už to tak pohodové nebylo. Míša se snažila vypadat, že se nic neděje, ale Ladík byl hodně uzavřený. Nepovídal jako obvykle, nesmál se jako obvykle. Nevěděly jsme, co si o tom myslet. Nedalo mi to a vzala jsem Míšu bokem a ptala jsem se, co se stalo ? Jestli se třeba nerafli, než šli s náma ven. No a Míša mi řekla, že je těhotná. Byla by to normálně neuvěřitelně úžasná novina a pro Míšu byla, ale ne tolik pro Vladíka. Abyste tomu rozuměli, Míša byla již na rodinu připravená a šla do toho bez mrknutí oka. Jen Vláďa na tohle všechno, co mělo přijít, připravený nebyl. Je od Míši o několik let mladší a myslím, že se s tím tenkrát nedokázal nějak srovnat. Byla to v ten večer opravdu čerstvá informace a myslím, že se mu do zábavy vůbec nechtělo. Byl zadumaný a hlavou mu jistě běhalo tisíce myšlenek. Zodpovědnost za nový život, za rodinu, jak zabezpečit budoucnost, bylo toho najednou asi moc.

Teď bych měla povídat o tom, jak těhotenství probíhalo a jak vše bylo, ale po pravdě si toto vlastně ani nevybavuji. Uteklo to jako voda. Míša těhotněla a těhotněla, až se z ní stala mamina, jak má být. Možná až tak, jak bychom nechtěly. Nabrala tehdy za těhotenství 14 kilo. Řekla bych, že tady vše začíná. Budu zde psát věci, které ani Miška netuší. Pocity a postřehy, které mne napadaly v určité momenty jejich života, které jsem s nimi sdílela osobně i na dálku díky internetu a sociálním sítím.

Prvním momentem, kde jsem se i já zarazila, byly svatební fotky. Jeden den, na mě vyskočily na fcb. Svatební den. Nejprve byly vidět záběry z dálky a vše se zdálo tak nějak normální. Byla jsem nadšená, Míša a Vláďa do toho praštili. Když jsem se ovšem podívala na další záběry, docela jsem oněměla. Míša byla nádherná nevěsta, měla přenádherné šaty a účes, ale zarazila mě postava, která v šatech byla. Už to nebyla ta štíhlounká osůbka. Byla to osoba pro mne naprosto neznámá. Silné ruce, poprsí, které snad nikdy neměla, tváře papulaté. Byl to najednou ohromný skok. Všichni na fotkách se usmívali a vše se zdálo v pořádku. Řeknete si, jsou spokojení. Vypadají spokojeně. Jsou přeci na světě páry, které tyto objemové rozpoložení neřeší. Jsou šťastní, tedy i já jsem šťastná za ně a moc jim jejich rozhodnutí přeji. Přestanete to řešit a v mysli víte, že je vše u Míši v pořádku a žijete dál. Nepotkávaly jsme se tehdy nijak aktivně. Někdy se to tak stane. Přátelé se ztratí a zase se po delší době objeví. U nás to tak bylo. Měly jsme každá svoje starosti a radosti a prostě nějak nebyl čas. Nikdo se na nikoho nezlobil. Bylo to přirozené. Pořád jsem měla přehled o jejich rodině. Fotky z výletů, info, jak si malý vede ve školce, ve škole, jak ho baví fotbal, všude Míša a Sebík. Nebo spíše Sebík v popředí a za ním skovaná maminka. Takových fotek bylo víc a víc. Dřív jsem na to nebrala ohledy, ale nyní, když si to všechno promítnu, mělo to asi svůj význam. Míša se přestala ukazovat. Velkým šokem, takovým druhým byly fotky z dovolené v Bulharsku. Míša po dlouhé době „vystavila“ veřejně svoji postavu. Bez plážových šatů, bez omotaného ručníku, bez plavek. Pouze ve spodním díle. Nebyla to pro oko hezká podívaná. Ale byla to pořád Míša! Ta, co by se pro rodinu rozkrájela. Ta, co by pro svého Sebíka udělala i nemožné na tomto světě. Ta, která má kolem sebe spousty známých, ale myslím, že přátel jen pár. A hlavně ta, kterou manžel potkal štíhlou a měl ji jako svoji modlu a najednou, byla vedle něj tlustá osoba a to asi nebyl jeho sen do budoucna. Jako žena, tohle vše beru přirozeně. Otěhotníte, přiberete, máte fofry, zredukujeme váhu. Tady to tak nebylo. Kila se dlouhou dobu držela. Bylo to jako by každou fotku upravoval grafik do neskutečných podob. Jako by jí chtěl ublížit. Jenže nebylo to tak. Byla to realita. Míši, opravdu se omlouvám, že to nyní takto ode mne slyšíš. Tyto slova, která jsem ti nikdy neřekla. Pro mě bylo důležité prostě něco jiného. Byla to tvá povaha, tvůj přístup k životu, tvůj nekonečně přátelský a vroucný vztah ke mně. Toho jsem si vážila víc. Nikdy jsem tvou váhu neřešila. Ani nevím, jestli se to má? Má kamarádka soudit jinou kamarádku za postavu? Mám právo se do těchto věcí motat? Ruku na srdce, tyto věci vás buď prostě nenapadají, nebo se bojíte, že pokud vyslovíte větu: „Měla bys začít něco dělat, pro svoje dobro.“, že té druhé osobě ublížíte. A já jsem jí nechtěla ublížit. Po tomto článku jí již asi budu vždy schopná říct otevřeně cokoliv, ale tehdy, to nešlo. Byla jsem hostem na rodinných oslavách, byla jsem kamarádkou na kávu, byla jsem spřízněnou duší při nákupech, kdy jsme obě lovily v odděleních, kde velikost 36 byla přehlížená. Nakupování ani dlouhou dobu nebylo Míšiným koníčkem. Bylo spíše nutností kvůli reprezentaci osoby jako takové, při práci obchodní manažerky. Málokterý kousek vysněného hadříku, který by dříve vzala a ani nad ním nepřemýšlela, byl v tuto dobu obrovskou propastí. A tuto propast jsem nechtěla prohlubovat, tedy naše nákupy byly rychlé a cílené. Dlouhý volný přehůzek, volné elegantní triko pod zadek a legíny a rychle pryč. To bylo oblečení, které v tu dobu bylo na pořadu dne. Možná to popisuji příliš tragicky, mám kamarádku, která váží víc jak Míša a je opravdu krev a mléko a když ji potkám, má na sobě hezké oblečky a jak s oblibou říkám: „Umí je nosit.“ U Míši, jsem tento pocit nikdy neměla. Když zkoušela tričko, nekoukala moc přímo na něj. Koukala na sebe. V jejím pohledu bylo něco, co každá z nás jednou taky řekne, ale neříká pokaždé. Nebyla to najednou ta spokojená Míša. Sedánky u kávy mi ještě více otevřely oči. Začala jsem se dovídat věci, které nebyly zrovna potěšující, ale které i lecos začaly vysvětlovat. Některé vám povím. Možná je Míša z článku smaže a ani bych se tomu nedivila, ale byl to prostě život, byla to skutečnost a já zde měla říct pravdu. Vláďa začal Míšu podvádět s mladou štíhlou dvacítkou. Dokonce říkal, že Sebík není jeho, přitom když se tomu klučinovi podíváte do tváře, je to celý táta. Více jej doma zajímaly hry na PC než dítě a žena. Míšina maminka měla nějaké opletačky se soudem a následně finanční obtíže. Sebík nebyl 100% rozvíjející se dítě, jako předlohy, měl pomalejší start do života a potřeboval hodně péče a pomoci. Tedy např. ve škole paní asistentku. A co děti chápou raz dva, on chápal ve svůj čas a svým tempem. Vláďova rodina preferovala najednou milenku a Míša……. ztrácela půdu pod nohama. Neměla partnera, který slíbil, že v dobrém i ve zlém. Seděla naproti mně a já jen valila oči. Dech beroucí příhody z jejího života osvětlovaly fakt, že vlastně nemá čas sama na sebe. Že nic z těchto skutečností vám nedává impuls měnit sama sebe. Nemáte podporu! Nemáte odvahu! Stanete se šedou myškou v pro váš šedém světě a čekáte na alespoň jeden světlý okamžik v životě , který nepřichází. „Měla bys začít něco dělat, pro svoje dobro!“ To prostě v tento moment nemůžete říct. Byly to těžké doby. Každý jiný by se zhroutil a nevylézal by z domu. Říká se, že žena zvládne větší stres a nápor a kdo ví co ještě, ale kde je tahle hranice únosnosti! Proč holka, která nikdy nic zlého nikomu neudělala a jen se zamilovala, musí snášet tohle všechno! Proč zrovna jí neumožnil osud normálně existovat! Nezasloužila si to! A to bylo to, co mně vrtalo hlavou. Nejsem žádná terapeutka a nemám nastudované žádné odborné odpovědi. Moji jedinou úlohou kamarádky bylo být tam a poslouchat. Pomoci alespoň trochu odlehčit osobě, která měla trápení na denním pořádku. Obejmout ji a říct: „Drž se holka. Teď to nevidíš, ale jednou bude všechno tohle za tebou. Si silná! A jednou všem tuhle sílu ukážeš!“

Do dnes nevím, kde se tohle všechno zlomilo. To ví jedině ona! Můj názor je, že velkou motivací byl Sebík. Sebík, její syn, její smysl života, její podpůrce. Človíček, který i ve svém mladičkém věku řekl: „Mamko, já ti fandím J. Já ti věřím J!“ Chápete to! Upřímnost tohodle dítěte byl počátek Míšiny změny. Změny v pohledu na svět, na stávající situaci, na vše. Nevzdala to! Začala navštěvovat hodiny trampolínek, začala ve svém volném čase běhat, chodily jsme na cvičení TRX, kde i se svým tukovým baťohem zvládala vše, co na nás trenérka nakládala. Stále více a více přidávala na obtížnosti a Míša nepolevovala. Chodila i na individuální hodiny cvičení, měla upravený jídelníček, zkusila opravdu myslím že vše, co se dalo. Byla vyrovnanější a dokázala se najednou i smát. Byla to příjemná změna. Chlubila se každým super procvičeným dnem a ukazovala nám každé shozené kilo fotkou na fcb. Hledala podporu a dostávala se jí. Spousty přátel jí fandilo. Už by se dalo říct, že se vše chýlilo k dobrému konci. Ovšem tohle vše doprovázel tzv. JOJO efekt. Byla jednou nahoře, jednou dole. Nemělo to řád a nemělo to konce. Bylo to po té vší námaze až neskutečné, že není jako twigy.

Jako by to bylo včera, si vzpomínám, když jsme šly s Míšou na jídlo. Daly jsme si hráškovou krémovou polévku, kávu a vodu a najednou říká: „Byla mi představena nová možnost, jak shodit nějaké kila.“ Nebyla ani nadšená, ani nedůvěřivá v tuto metodu. Připadala mi, že je to spíše informace, kterou mi chce sdělit. Jednalo se o program The 1:1 Diet by Cambridge Weight Plan. Vysvětlila mi, jak bude vše probíhat. Že se o ní bude starat odborná výživová poradkyně paní Borkovcová. Bude s ní týdně dělat potřebná měření, bude s ní probírat všechny kroky ohledně produktů a do budoucna najetí na nový jídelníček společně s doporučením vybraných surovin, které jí naučí, co a v jaké míře její tělo bude potřebovat. Znělo to rozumně a mělo to hlavu a patu. Někteří lidé tyto programy odsuzují, ale Míša taková není. Nebránila se nové možnosti a od nového roku se s velkou odvahou do všeho pustila. Začátky byly krušné, ale prostě se na to dala a jela. Jela jako brusle, jak se říká. Vše dodržovala. Neslyšela jsem, že by něco porušila. Byla nadšená a měla vidinu toho, že přijde změna. Hlavně si myslím, že ji velmi ke všemu dopomohl přístup paní Borkovcové. Takový její guru. Guru její životní změny J. Už opravdu změny s výsledkem. Najednou je zpět štíhlá Míša. Sebevědomá Míša. Míša, kterou životní strasti nijak nerozhází. Míša, která je nyní v obchodech s oblečením, jako dítě v hračkárně. Míša, která to dokázala. Zredukovala na váze 30 kilo a přechází na obyčejnou stravu. Nemá hlad, nestrádá, nevadí ji recepty a suroviny, které jsou pro ni nyní zvolené. Míša, která má chuť žít a usmívat se na svět. Pokaždé, když se vidíme, vejde vyrovnaná paní. Najednou neřeší věci nepodstatné, které nemůže ovlivnit. Celá tato změna se projevila nejen na fyzickém vzhledu, ale hlavně na psychice. A tak to má být.  Nejde přece o kila. Jde o to, že každá z nás, která ztratí na váze tolik, kolik si stanoví a cítí se dobře je svá. Je volná. Je více akční. Je prostě plná energie a elánu pro každý nový den, který přijde.

Míši, máš můj obdiv. Zvládla si to, co sis myslela, že je nezvládnutelné. Překonala si všechny obtíže, které přišly. Naučila si se nyní být trochu i sobec a nevidět na prvním místě nejen Sebíka, ale hlavně sebe. Vážíš si sama sebe. Takovou jsem tě poznala a taková si nyní nazpět. Věřím, že do budoucna namotivuješ spousty dalších mamin a kamarádek a třeba i pánů, že to jde. Že se nemají bát. Že tento  způsob redukce, The 1:1 Diet , byl pro tebe startem ke všemu úžasnému, co tě nyní čeká. Čeho už se nebojíš a nezalekneš. Říkala jsem ti, jednou tu svoji sílu všem ukážeš. A je to tu! Mám tě moc ráda

Dana Havlíčková, 36 let, -18 kg

-18 kg

Můj příběh začíná jako určitě řada dalších, z konfekční velikosti 38 na vysoké škole a s postavou zpevněnou pravidelným cvičením jsem se postupem několika let práce na manažerských pozicích, obědech v autě a rychlých „meníčkách“, pozdních firemních večeřích propracovala k velikosti 42 a 82 kg. Po porodu dvojčat jsem kvůli těhotenské cukrovce zhubla na vel. 40, díky hodinám chůze s kočárkem a motivaci jménem svatba, když byl dětem 1 rok, jsem zhubla z původních před těhotenských 82 kg na 72, což byla pro mě krása. A také první zjištění, že kombinace omezení přísunu sacharidů a hodně pohybu opravdu funguje. 

Zhruba další rok jsem si to ještě s mírným nárůstem udržela.  Za další rok jsem naskočila do pracovního kolotoče, začala jsem podnikat, stala se spolumajitelkou firmy a můj život se začal podobat závodům dostihového koně. Kolotoč kolem dětí - očekává se přece, že dnešní ženy budou super matky. Hodně času věnované práci -  očekává se přece, že podnikatel bude úspěšný. Věnovat se na plno rodině i kariéře znamenalo málo spánku, málo času na pohyb a přemýšlení o tom co a kdy jím. Podávala jsem sice výkony hodné dostihového koně, ale starala se o sebe jako o posledního outsidera. Občas jsem se tomu zoufale smála, že snídám v autě, obědvám v autě ( když je čas ) a večer bych snědla i dveře od ledničky. To, že fyzický a psychický kolaps na sebe nenechal dlouho čekat, asi není překvapením. 

Psychicky jsem se dala dohromady, nejvíce mi pomohla rada jedné koučky, která mi řekla: “POKUD CHCEŠ PODÁVAT VÝKONY DOSTIHOVÉHO KONĚ, MUSÍŠ SE O SEBE ZAČÍT STARAT JAKO O DOSTIHOVÉHO KONĚ.” Zbavila jsem se přesvědčení, že musím být ve všem nejlepší, že spoustu věcí ohledně domácnosti a dětí můžu delegovat a že práce mě má těšit a ne zabít. Dopřála jsem si luxus mít pár hodin týdně sama pro sebe, jen pro sebe, pro nikoho jiného a občas jsem je prostě jen prospala, protože to moje tělo a duše potřebovala. 

Super, tak v psychické oblasti přišla úleva, uffff!  Dokonce jsem se jako školitel a kouč tématu work-life balance začala díky vlastní zkušenosti více věnovat a pracovat s ním i v rozvoji manažerů a kariérovém koučování jednotlivců. 

Stále jsem ale měla pocit, že to není ono, že něco je špatně, fyzicky jsem se cítila často unavená, hodně mě bolela hlava a vůbec jsem se necítila ve své kůži. Letos začátkem jara jsem ve školce po 2 měsících potkala kamarádku a málem jsem ji nepoznala. Měla o 10 kg méně a vypadala fantasticky. Řekla mi o programu The 1:1 Diet by Cambridge Weight Plan, ale já tomu moc nevěřila, nějaké chemické koktejly a jo-jo efekty, říkala jsem si „ To není nic pro mě“. Nicméně, to jak vypadala úžasně, mě namotivovalo a řekla jsem si STOP, musím začít jíst zdravě. A tak jsem si objednala krabičkovou dietu. Jídlo mi vozili asi měsíc, moc mně chutnalo, ale výsledek byl mizerný, mínus 1 kg. A pak to přišlo! Na YouTube se objevil záznam z konference, na které jsem vystupovala a úplně jsem se zděsila „Proboha, kdo je ta oplácaná paní !!!!!„pomyslela jsem si. Až teprve vidět se na kameře, která těm mým vypapaným 84 kg ještě přidala, to byla srážka s realitou.

A druhý den jsem se hned objednala k poradkyni Ing. Hance Borkovcové, ke které chodila zmíněná kamarádka. První měření mi jen potvrdilo, že moje tělo se skutečně cítí špatně. Metabolický věk 78 a tělo na pokraji vyčerpání. Vzhledem k mému zápřahu jsem měla strach jít do Kroku 1 a paní Hanka mi od začátku doporučila přidat porci zeleniny a masa. První dny jsem doslova spala jako lední medvěd. 3. den redukce jsem prospala 16 hodin, moje tělo to prostě potřebovalo. Po pár dnech už bylo vše bez problémů, kaše i koktejly mi chutnaly a „zabejčila“ jsem se, že to dám. Měření po prvním týdnu bylo velkou motivací v tom pokračovat a hlavně to nevzdat. Mým cílem bylo 70 kg, čehož jsem dosáhla záhy. Nicméně najednou jsem zjistila, že to není o těch kilech, o tom čísle, ale o tom pocitu, že se moje tělo cítí dobře a chce se cítit ještě lépe. Že nový způsob stravování mi chutná, že nejsem tak vyčerpaná, že mě nebolí hlava. Že mám chuť běhat, sportovat a cítím se skvěle. Nakonec jsem si převodovou fázi prodloužila na celé léto, což bylo velmi příjemné a v létě koktejly byly moc fajn. I se dvěma dovolenými jsem ještě v převodové fázi zredukovala na 67,5 kg a celkově ztratila 15 cm v pase.

 A to, že Vás ostatní nepoznávají, chválí, skládají komplimenty a najednou se sami sobě líbíte na fotkách a místo velikosti 42 si kupujete 38, tak to je pocit k nezaplacení. Spousta lidí se mě ptá „ a tobě to nevadí, že nejíš normálně, že musíš pořád myslet na to, co jíst?“. A já jim s úsměvem říkám „nevadí – pro mě už je normální tento zdravý způsob stravování, ten pro Vás normální už je pro mě tabu“. A v duchu si však pro sebe ještě říkám „ Nevadí, PROTOŽE JÁ O SEBE KONEČNĚ ZAČALA PEČOVAT JAKO O DOSTIHOVÉHO KONĚ.“ A děkuji programu The 1:1 Diet i Hance Borkovcové, že mi pomohly najít ten správný směrJ.

Magdaléna Hemzová, 26 let, -46 kg

-46 kg

Jmenuji se Magda, je mi 26 let a k programu The 1:1 Diet by Cambridge Weight Plan jsem se uchýlila kvůli zdravotním problémům. Byla jsem dítě, které rádo jedlo, nemělo rádo sport a radši si četlo. Rodiče mi zakazovali sladkosti a snažili se mne omezovat v jídle. Pak přišla puberta a s ní střední škola. Studijní problémy jsem začala řešit opět jídlem. Jídlo bylo pro mě vším. Tak jsem přibírala, moje tělo se plíživě zvětšovalo a čas plynul. Po ukončení vyšší odborné školy jsem nastoupila do prvního vysněného zaměstnání. Mělo nepravidelnou pracovní dobou, což se odrazilo i na mém těle a váze, ale stejně jsem tuto skutečnost neviděla, či spíše nechtěla vidět.

Největší zlom v mém dosavadním životě se stal v létě roku 2015, kdy se mi stal pracovní úraz kolene. Verdikt ortopeda zněl jasně - koleno rozhýbat co nejvíce to půjde, zhubnout alespoň 20 kilo a doufat, že už nebude v koleně takový tlak. Zhubnout? Tolik? A sama? To nepůjde, a taky to nešlo...

Věděla jsem, že to sama nezvládnu a proto mi bylo doporučeno projít programem The 1:1 Diet. Program jsem úspěšně absolvovala a ukončila skoro o 45 kg lehčí! Cesta to byla dlouhá a v některých chvílích i velmi náročná – vydala jsem se na ni na konci října 2016 a poslední měření jsem podstoupila na začátku června 2017. Když se ohlédnu za sebe, tak musím říct, že to všechno stálo za to. Přestala jsem brát ohledy na názory ostatních, uvědomila jsem si, že jsem silná a že zvládnu velké věci. Posílilo se mi sebevědomí, změnil názor na svět a hlavně se mi tím vyřešily zdravotní problémy.

The 1:1 Diet program mě provázel dlouhou dobu a stal se mou nedílnou součástí. Ze začátku jsem však patřila mezi ty „nevěřící Tomáše“. Říkala jsem si, že „pytlíková“ koktejlová strava mi nemůže pomoci zhubnout a budou to zas a jen vyhozené peníze. Ale opak byl pravdou. Po prvním týdnu jsem se již cítila jako nový člověk. Sebevědomí rostlo přímou úměrou k tomu, jak se oblečení zmenšovalo. Ze začátku jsem dost bojovala s pocitem „co na to řekne okolí“ - že nebudu jíst normální jídlo, že budu muset odmítat jídlo a zákusky ke kávě, ale po vyřknutí prvního „NE já si nedám“ jsem zjistila, že to jde a není to tak strašné. Okolí se s tím smiřovalo a postupně mne v mých rozhodnutích a experimentech podporovalo. Za největší zkoušku mé vůle považuji zvládnutí vánočních svátků bez obžerství. Být v pohodě a užívat si blízkost rodiny lze i bez přejídání.

Největší „pecka“ a vlna pozitivních, ale bohužel i negativních reakcí širšího okolí, se kterou jsem se v programu setkala, se odehrávala na jaře. Tehdy jsem odložila zimní bundu, změnila účes a ukázala svou změnu v plné kráse. Dokonce manžela podezřívali, že má milenku a manželku nechává doma. Program The 1:1 Diet mi hlavně otevřel oči a nasměroval mě změnit pohled na život, změnit životní filosofii a životní styl. Z odpůrce pohybu se ze mě stal člověk, který chodí 2 x týdně na jógu a aktivně se věnuji folklornímu tanci a folkloru, který prostě miluji. Kromě toho se stále snažím být aktivním členem The 1:1 Diet rodiny. Nově příchozím se snažím poradit a být příkladem, že změnu lze učinit a hlavně si ji udržet, proto doufám, že tyto řádky budou pro mnohé motivací.

Za celou vnější, ale především vnitřní proměnu děkuji své poradkyni s celým týmem The 1:1 Diet. Jsem moc ráda, že jsem je mohla poznat a přeji jim spoustu spokojených klientů, ale to už nebude až takový problém, protože tým z AZ Tower je naprosto skvělý!

Dominika Brabcová, 29 let, -30 kg

-30 kg

Jmenuji se Dominika, je mi 29 let a můj příběh začal snad už ve školce. Pamatuju si, že problémy s váhou jsme řešila snad od 5ti let. Nízké sebevědomím, i když váha nebyla nikdy až tak šílená, mě provázelo do dospělosti. Párkrát se mi podařilo zhubnout, ale nějak jsem to neudržela. Potom přišly 2 děti a bylo zle (samozřejmě s váhou). Tížilo mě 30kg navíc, s tím spojené deprese a sebevědomí na bodu 0 a možná ještě níž). Po dvou letech plácání na šílené váze jsem, ale navštívila Hanku Borkovcovou a udělala to nejlepší rozhodnutí. Život se mi za poslední rok otočil o 180°, ale pevně věřím, že moje cesta povede jen k lepšímu. Díky The 1:1 Diet by Cambridge Weight Plan jsem opravdu shodila těch 30kg, začlenila jsem pravidelný pohyb, s dětmi se nestydím jezdit třeba na skluzavce a přesto, že peču každý měsíc několik dortů, nepřibírám. Do toho se ze mně vcelku nedávno stala svobodná matka. Mám teď tedy před sebou další cestu, která pro mě snad, ale bez toho fyzického balvanu bude o kousek snazší.

Kontaktní formulář

Vyplňte vaše kontaktní údaje a budeme vás kontaktovat.

Souhlasíte se správou, zpracováním a uchováváním osobních údajů v souladu s nařízením GDPR

Nepodařilo se odeslat formulář.

FAQ

Program The 1:1 Diet by Cambridge Weight Plan staví na třech základních pilířích, z nichž jedním je podpora výživového poradce. Existuje několik studií, které prokazují, že jedním z faktorů ovlivňujících úspěšnost redukce je správné vedení. Proto je možné produkty The 1:1 Diet zakoupit pouze u poradců. Jedině tak je možné klienta účinně motivovat a podporovat po celou dobu programu – díky zázemí a radám vyškoleného odborníka i pravidelnému měření složení těla na bioimpedančním přístroji.

Pokud si vybíráte nového poradce, je nejjednodušší použít oficiální stránky www.one2onediet.cz/poradenska-centra. Zde si najdete svou lokalitu a konkrétního poradce vyberete podle osobních sympatií a jeho referencí.

Objednejte se na nezávaznou vstupní konzultaci zdarma ještě dnes!

Dohodněte si nezávaznou konzultaci zdarma ještě dnes!

Mám zájem o konzultaci

Dohodněte si nezávaznou
konzultaci zdarma

Souhlasíte se správou, zpracováním a uchováváním osobních údajů v souladu s nařízením GDPR

Máte zájem o zasílání novinek a akčních nabídek. Více info zde!

Nepodařilo se odeslat formulář.
1Vyplňte formulář
2Zavoláme vám
3Setkáte se s poradcem
×

Hledáte Cambridge Weight Plan?

Jste tu správně.

S hrdostí vám představujeme naši novou značku The 1:1 Diet by Cambridge Weight Plan.

The 1:1 Diet

Rádi vám představíme všechny naše novinky.

Náš osobní výživový poradce vás celým programem provede a představí vám jak naše chutné produkty, tak i propracovaný výživový plán šitý každému na míru.

#SpoluKilaDolu

Používáte zastaralý prohlížeč. Můžete si jej aktualizovat na této stránce.